Novela advokátního tarifu a její dopad na společnost
Počátek prázdnin neznamenal jen odpočinek a válení se u vody, ale i velký právnický, potažmo i společenský zvrat ve vymáhání pohledávek. Do platnosti totiž vstoupila průlomová novela advokátního tarifu, která naprosto mění dosud zaběhnutá pravidla. Jaké tyto novinky budou mít dopad pro dlužníky, ale zejména pro obyčejné lidi? To se dozvíte v následujících řádcích.
Vyhláška č. 117/1996 Sb., nebo-li advokátní tarif, představuje předpis, který stanoví výši náhradu advokátů za zastupování. V průběhu mnoha let doznal značných změn, zejména čísly směrem dolů, jelikož politikům a populistům se nelíbilo, že advokáti kasírují miliony za tzv. formulářové žaloby. Ty ve své podstatě znamenají to, že i student právnické fakulty či dobře vyškolená sekretářka vypsala předem připravený formulář na soud, a ten ji za odměnu zaslal platební rozkaz, tedy exekuční titul pro další vymáhání. Částky se šplhaly do závratných výšin; nejvíce u velkých advokátních kanceláří. Poslední změna zhruba před 3-4 roky doznala společensky přijatelného kompromisu pro obě strany, a i přes výhrady advokátů se ustálila na dostatečně udržitelné míře. Jelikož téma náhrady advokátů a soudních exekutorů je velice populární téma pro politiky, opět se rozhodli nastavit již zaběhnutá pravidla, a celý systém naprosto paralyzovat. Nově totiž advokáti „dostanou“ za pohledávku například 49 tisíc korun českých, náhradu nákladů 487,-Kč včetně DPH. Co to znamená pro dlužníky? Advokáti přestanou tyto pohledávky vymáhat a chtít zastupovat své klienty, jelikož jim to nebude stát za to. Když vezmete, že advokát musí pokrýt náklady za kancelář, kopírku, elektrickou energii, topení, zaměstnance atd., stává se pro něho taková náhrada spíše výsměchem, než-li odměna za řádně vykonanou práci. Obyčejný člověk je tak poslán z prahu advokátní kanceláře zpět na ulici s příslovím „udělej si sám,“ což samozřejmě nesvědčí právnímu prostředí, ani společenskému pojetí vymáhání pohledávek jako takovému. Proto drobní podnikatelé, ale i prostí lidé, kterým někdo nedoručil řádně například boty z internetu, musí řádně promyslet, zda se pustit do mašinérie zvané „soud,“ a to s rizikem, že nad „výdělkem“ zapláčou, a v konečném důsledku je vymáhání bude stát více než samotný předmět pohledávky. A dlužník, který je od počátku za ublíženého, se bude nadále vysmívat a chlácholit se, jak se ta politika hezky vyvíjí.
Nelze jen doufat, že další vládní skvadra (nelze si dělat iluze, že tato by přežila další funkční období) se zase zamyslí nad principy evropského demokratického státu, a opět vrátí vše do již vyšlapaných a fungujících kolejí, které dopřejí spravedlnost oběma stranám.
