Co je lichva a jak se na ni dívají naše zákony?

Slovo lichva v poslední době slyšíme ze všech stran. A to zejména ve spojitosti s různými nebankovními půjčkami, jejichž společným pojítkem je vysoký úrok. Jak se na lichvu dívají naše zákony? A od kdy se vůbec tento pojem používá?

Co je to lichva?

V České republice je lichva trestným činem. Nový občanský zákoník (§ 1796) ji definuje takto: „Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“

Lichvou zde není myšleno jen půjčování peněz s přehnaně vysokým RPSN, zařadit sem lze i nepoctivé praktiky některých obchodníků. Typickým příkladem jsou předváděcí akce, na nichž je lidem (zejména seniorům) pod nátlakem prodáváno zboží za několikanásobně vyšší cenu, než je jeho hodnota. Aby byl nějaký „obchod“ uznán jako lichva, musí být splněny obě podmínky (vysoká cena – zneužití tísně) současně.

Bohužel zákon už nestanovuje, jaká výše úroku je ještě přijatelná a jaká již spadá do tohoto trestného činu. Prokázat ji je tudíž velmi náročné.

Historie lichvy

S pojmem lichva se setkáváme již ve starověku, kdy se jednalo o půjčování peněz za jakýkoli úrok. Ve středověku bylo možné půjčovat za úplatu pouze cizincům, tato výsada připadla zejména Židům. Křesťané lichvu považovali za jeden z největších nešvarů.

Do vzniku peněžního hospodářství však lichva nepředstavovala zásadní problém, neboť lidé věděli, jakého postavení by se jim ve společnosti dostalo. Poté, ač byla stále křesťanům zapovězena, začínala se objevovat ve větší míře. Oficiálně povolena v Českém království byla až v roce 1484.

Jak je lichva trestána

V § 218 Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. je uvedeno, že „kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede… “ může si vysloužit zákaz činnosti či odnětí svobody až na dva roky.

Pokud lichvář svým jednáním způsobí někomu stav těžké nouze, spáchá tento trestný čin v organizované skupině, případně z něho bude mít on či jiná osoba velký prospěch, hrozí mu peněžitý trest nebo odnětí svobody na šest měsíců až pět let.

Tři až 8 let za mřížemi si může vysloužit osoba, která trestný čin lichvy spáchá při živelné pohromě či za stavu ohrožení státu.