Bonita klienta

Bonita je ve své podstatě brána především jako jakýsi index ekonomického subjektu splácet své závazky v rámci finančního trhu. Vyjadřuje důvěryhodnost, kredibilitu i samostatnou schopnost dostát svým závazkům. Nejčastěji o ní hovoříme v souvislosti se zápůjčkami, a to konkrétně v okamžicích, kdy se banky či nebankovní společnosti rozhodují, zda nám úvěr udělí. Čím větší bonitu přitom máme, tím více naše na úspěch či dokonce výhodnější podmínky roste.

Jak a proč banky bonitu zjišťují?

Ať již nám banka nebo třeba nebankovní společnost poskytuje spotřebitelský úvěr či hypotéku, v každém případě se vystavuje riziku. Pod tímto rizikem si můžeme představit strašáka v podobě klienta, které nebude řádně či dokonce vůbec své závazky vůči bance splácet. Každá společnost se samozřejmě proti takovémuto jednání musí bránit – a obranou je právě v tomto případě prvotní zjištění bonity klienta, její zvážení a až následné případné udělení zápůjčky.

Banka přitom posuzuje mnoho faktorů. Patří mezi ně osobní údaje, mezi které patří třeba věk, výše dosaženého vzdělání, rodinný stav a počet dětí, které klient svým způsobe živí. Důležitým faktorem je pak zvláště výše příjmů. Nejlépe jsou na tom nejspíše zaměstnanci s trvalým pracovním poměrem, o něco hůře pak živnostníci, kteří mohou mít problém dokázat pravidelnou výši příjmů. I to ale není nereálné. Nejtěžší je poté pravděpodobně zisk úvěru pro člověka ve zkušební pracovní době – a zvláště u solidních společností a bank je to téměř nereálné.

Každý z bankovních domů může bonitu vypočítávat odlišně. Klasikou však bývá stanovení základního životního minima, které závisí na počtu dětí nebo dalších osob v domácnosti žadatele. Toto životní minimum je následně odečítáno od pravidelné výše příjmů. Pokud tedy například seženeme spolužadatele, jehož doložené příjmy se započtou, můžeme na tom být s bonitou o něco lépe. Posuzovány jsou rovněž pravidelné výdaje, mezi které může patřit platba pojištění, nájemného či splátky leasingu.

Použití úvěrových registrů a osobní ověření pomocí různých systémů

Banky samozřejmě využívají různých způsobů, jak se dostat k informacím o klientovi. Mezi ně patří například využívání Mezibankovního úvěrového registru, který je provozován společností Czech Banking Credit Bureau. V tom je možné vidět údaje o předešlé platební morálce, a to jak ty negativní, tak pozitivní zápisy. Sami si můžeme svoji důvěryhodnost a bonitu ověřit pomocí různých kalkulaček a on-line systému, mezi něž patří například www.creditscore.cz. Výhodou je, že systém dokáže mimo jiné vychytávky sdělit i to, u jakých finančních institucí má smysl žádat o úvěr – a kde naopak s naší bonitou neuspějeme.